Pro mnoho lidí je, na rozdíl od láhve tuzemáku, investice do automobilu největší investicí v životě, a to i když se jedná o vůz ojetý. Očekávají, že dostanou takový vůz, jaký je popsaný v technickém průkazu, v servisní knížce nebo v inzerátu. Hodlají přece svému autu svěřit jak život svůj, tak život ostatních řidičů v provozu. Tak by to mělo probíhat v ideálním systému, kde by se na obchodu s ojetými vozy nepřiživovali nejrůznější podvodníci, podobně jako je tomu u pančovaného alkoholu.
Na trhu ojetin však panuje džungle. Při výkupu odhalíme až 65 % aut, která mají závažné vady, jako je například „pančovaný“ rok výroby. Odborníci se také shodují, že na českých silnicích jezdí více než 40 % aut, u kterých někdo „naředil“ počet najetých kilometrů. Po prohibici a revizi obchodu s lihovinami by proto měla následovat obdobně razantní prověření všech automobilů, registrovaných v tuzemsku, zejména těch dovážených ze zahraničí. A stejně, jako museli restauratéři vylít všechny načaté lahve, měl by stát najít řešení, jak se vypořádat s „načatými“ vozy – stočenými, omlazenými nebo svařovanými zlatými českými ručičkami z několika dalších.
