14. 5. 2010
zdroj: Autohit
„Koupě ojetiny není riziková, pokud znáte příslušná pravidla.“ Tímto sloganem začíná brožurka občanského sdružení SOVA, v níž je poměrně detailně popsáno vše, co může číhat na případného zájemce o ojetinu. Jestli je tomu skutečně tak, na to se pokusíme odpovědět.
Neutěšená ekonomická situace v naší zemi stále nutí řadu zájemců o automobil spokojit se s pouhou ojetinou. Jejich prodej tak stále dominuje na úkor nových vozů. Obecně vždy platilo, že koupě čehokoliv „z druhé ruky“ může přinést jak radost, tak i zklamání. Co tedy dělat, aby vám nabytá ojetina nezpůsobovala bezesné noci?
VÝBĚR NEPODCEŇUJTE
Když už se rozhodnete pro konkrétní model, zbývá vybrat motorizaci. Zde je třeba zvážit nejen skutečný počet kilometrů, který s vozem plánujete najet, nýbrž i obecnou spolehlivost a provozní skutečnosti. Je jasné, že soukromému uživateli, jenž najede ročně do 10 000 km, se asi nevyplatí pořizovat si diesel. Ten sice vyniká solidní dynamikou v kombinaci s velice nízkou spotřebou paliva, ale po ujetí 150 000 km zpravidla může žádat nemalé investice. Naproti tomu zážehový motor je až na výjimky takřka bezproblémový. Podobné je to s převodovkou. Zejména ženy často vyhledávají samočinné převodovky, neboť jízda s nimi je zejména v přecpaných ulicích příjemnější. Bohužel většina malých aut má tyto skříně nevalné kvality. Naopak u luxusních vozů s podélně uloženými motory může být „automat“ dobrou volbou.
LEVNÝ LUXUS, CESTA DO PEKEL
Velkým lákadlem jsou ve světě ojetin starší luxusní vozy, po letech často nabízené za téměř diskontní cenu. Co bylo před pár lety nedostižným snem, se díky opotřebení a stáří stává dostupné relativně širokému spektru zájemců. Výjimkou nejsou vozy, jež jako nové atakovaly hranici 2 milionů korun, aby pak po pěti letech provozu stály ani ne čtvrtinu. A zde může číhat obrovská a hlavně těžko odhalitelná zrada.
Provoz takového auta dokázal zaplatit bohatý podnikatel, jenž za něj kdysi „vytopil“ výše zmíněnou částku. Naopak ten, kdo vůz kupuje v ojetém stavu za výše zmíněný poměr původní ceny, se může po čase dostat i do osobního finančního bankrotu. K tomu stačí, aby na voze v krátkém čase „odešlo“ několik komponentů špičkové výstroje. Dobrým příkladem může být třeba Audi A6 Allroad první generace s motorem 2.5 TDI. Zejména u jeho vzduchového podvozku nevíte dne ani hodiny, kdy na něm selže některá z drahých součástí. Bez ohledu na to, která zklame, téměř vždy to způsobí imobilitu. Druhovýroba v tomto případě neexistuje, takže nezbývá než navštívit prodejce náhradních dílů vozů VW/AUDI. A třeba jen za pružicí jednotku (měch) si mohou říci kolem 20 000 korun. Kompresor systému pak vyjde klidně na 50 000 korun, samozřejmě bez práce.
Shrnuto a podtrženo, není možné si myslet, že luxusní ojetina za cenu základní nové Octavie bude mít i stejné provozní náklady.
TACHOMETRU NEVĚŘTE
Jistě jste už slyšeli, že tachometry většiny u nás prodávaných ojetin lžou. Stáčení tachometrů je motivováno snahou zvýšit cenu prodávaného vozu, s níž jde ruku v ruce zvýšený zisk. Pokud se podíváte na nabídku kterýchkoliv tuzemských bazarů, zjistíte, že bez ohledu na stáří a poslání vozu bývá největším číslem na tachometru nějaké z intervalu 130 až 160 000 km. Více tam zpravidla nebývá.
Přitom je bláhové se domnívat, že luxusní, patnáct let staré BMW řady 7 má v reálu ujetou právě tuto vzdálenost. Naprostá většina těchto aut běžně ročně najezdí 30 až 50 000 km. A i kdyby vůz s rostoucím věkem svůj roční proběh snižoval, i tak se dostanete na úplně jiné číslo.
Mnoho lidí při pátrání po skutečném stavu kilometrů obrací svoji pozornost na interiér. Ten může mnohé prozradit, ale také nemusí. Zejména prémioví výrobci měli svého času tak vysokou jakost interiérových dílů, že určit u nich stav kilometrů bývá obtížné.
Kromě běžných částí interiéru věnujte pozornost také různým zákoutím kabiny, která obyčejně ujdou pečlivé předprodejní přípravě. Jedná se třeba o kolejničky předních sedadel či jejich okolí. Výrazné nánosy špíny se zde neudělají za pár desítek tisíc kilometrů. Hledat nečistoty ale můžete i jinde. Třeba v dutině plnicího hrdla palivové nádrže. Jsou-li v tomto místě mastné nánosy prachu, svědčí to spíš o vyšším kilometrovém proběhu.
KDE KUPOVAT?
Obecně za méně rizikový se považuje nákup ojetého vozu v autobazaru. Přece jen jde o organizaci, která v rámci dobré pověsti může za vozidlo přebírat některé právní záruky. Dobrý autobazar samozřejmě nechce prodávat kradené či jinak nelegální zboží, takže se snaží při výkupu vozy v maximální možné míře prověřovat. Řada autobazarů dnes spolupracuje se známou společností Cebia, jež dokáže ke každému vozu dodat za patřičný peníz lustrační osvědčení. Někteří prodejci ojetin je dokonce dávají automaticky k dražším vozům.
Nákup ojetiny od soukromníka se běžně vyplatí pouze v případě, že ji kupujete od známého či na doporučení. V opačném případě je to riziko, které nevyváží ani mnohdy příznivější cena.
Třetí případ představují značkové autobazary, většinou přidružené k prodejci nových vozů, který samozřejmě poskytuje i kompletní servis. Ty až donedávna platily za zelený ostrov v moři nejistot. Bohužel dnes ani toto nemusí platit. Důvod je ten, že i značkový prodejce musí mít co nejlepší vztahy se svými stálými zákazníky, na nichž je ostatně závislý. Ti často nejenže u příslušné firmy nový vůz zakoupí, ale následně jej zde i po letech prodají.
