26. 5. 2010
zdroj: Mladá fronta DNES
Tohle auto láká na velmi povedený design a extravaganci. Kdo se chce lišit a zaujmout, neprohloupí. Příliš pohodlí si v něm však posádka neužije.
Vzhled a zase vzhled – to je to, oč tu běží. Zatímco větší sourozenec C5 může nabídnout obří vnitřní prostor a ojedinělé hydropneumatické pérování, v menší C4 si velkého pohodlí neužijete. Zato zvnějšku je hodně krásná – a na to, že její design má v rodném listě rok 2004 (náš exemplář vypůjčený z AAA Auto pak 2007), vypadá stále velmi moderně. Zvlášť ztvárnění přední masky s velkými stříbrnými šípy je elegantní, ale zároveň šmrncnuté avantgardou, velmi pohledná je i splývavá záď.
Citroën C4 je stejně dlouhý jako třeba předposlední generace Opelu Astra (H), ale už o osm centimetrů kratší než Ford Focus; o chybějících 30 centimetrech oproti Škodě Octavia ani nemluvě.
Nic, jak bývá zvykem
Stejně netradiční jako vnější vzhled je i vnitřek. Nejextravagantnější je volant s pevným středem – zprvu je to nezvyk, ale tohle řešení má i velkou výhodu: ovladače rádia a tempomatu zůstávají na jednom místě. Avšak v nových modelech už Citroën takový volant nepoužívá; asi proto, že se u zákazníků moc „nechytl“ – a pak klasické ovladače fungují nejlépe.
Palubní deska je z měkkých plastů a dílenské zpracování celého vozu je na francouzské auto dobré, nic uvnitř nevrže ani neskřípe. Je ale pravda, že předváděcí vůz, který Áčka koupila přímo od dealera, má najeto pouhých 33 tisíc kilometrů, což dokládá servisní knížka. Bazar si ho cení na 199 900 korun, z výbavy měl Citroën čtyři airbagy, klimatizaci a další komfortní doplňky.
Ale zpět k palubce – tu rozbíjejí hned tři digitální displeje (modely s digitální klimatizací mají dokonce čtyři) – nad volantem je úzký otáčkoměr, centrálně umístěný tachometr a uprostřed je další oranžový displej, zobrazující hodiny, venkovní teplotu a průměrnou spotřebu. Autorádio je pak až dole u řadicí páky. Centrální rychloměr je výborně čitelný i na prudkém slunci a také v protisvětle, protože displej je průhledný – když na něj svítí světlo zezadu, je ještě kontrastnější. Řešení je to vynikající.
Vnitřek auta je však docela stísněný na to, že by měl plnit roli rodinného vozu. Kufr je také menší než u konkurentů: 320 litrů je o 20 méně než u Peugeotu 307, ve srovnání s 560 litry u octavie ani nemluvě.
Dobrý motor, horší podvozek
Co se musí pochválit, je řazení. Páka jde hodně zlehka a řazení je opravdu velmi přesné.
Zato jízdní vlastnosti ... Podvozek je na francouzské auto strašlivě tvrdý, neporadil si s příčnými nerovnostmi, uvnitř cítíte každou spáru, od zadní nápravy se ozývají rány při přejezdu děr. Na hrbech nerovné vozovky si auto poskočí, v rychleji projetých zatáčkách odskakuje zadní náprava s vlečenými rameny. Od citroënu by zákazník čekal mnohem komfortnější podvozek ...
Testovaný vůz měl benzinovou 1.6 se zajímavým výkonem 80 kW. Zrychlení je skutečně dostatečné a spotřeba solidní – i v zimě jsem jezdil za průměrných 7,3 litru v kombinaci město – dálnice; na okreskách spotřeba klesla k zajímavým 6,3 litru na 100 km.
Bezpečí a spolehlivost
U francouzských značek je zvykem, že kladou důraz na vysokou bezpečnost posádky. I C4 dostala před šesti lety plných pět hvězdiček v nárazových testech EuroNCAP a hrdě se hlásí k označení bezpečný vůz.
